LAKŠMÍ CHANDRA

Player: NPC
FC: Freida Pinto

Age: 197
Date of birth: 1.května 1820

Way of god: Hathor

APPEARANCE:

Lakšmí je možná 197, ale vypadá na takových 20. Je trochu nesmrtelná. Takže měla spoustu času na to, aby si mohla vylepšit už tak svoji překrásnou postavu. Celé tělo má zpevněné a vyrýsované. Nečekejte, že Indka je vysoká - má prostě 166 cm, což jí nedělá zrovna vysokou modelkou krásy. 
Všimli jte si někdy jejích očí? Někdy je má hnědé, jindy zlaté. Ještě než z ní bohové udělali Věčnou - měla hnědá kukadla, ale teď když kouzlí je má zlaté. Hodně toho zažila, takže v nich můžete vidět utrpení, ale zároveň lásku a něhu. 
Pochází z Indie, proto má velmi tmavou nazlátlou pokožku. Ještě k tomu pomáhá to, že ráda tráví čas venku. K tomu sedne si barva vlasů - tmavě hnědá, skoro až černá. Často mívá vlasy rozpuštěné nebo v copu. Nechává si je i stříhat, jelikož jí nebaví mít je všude. 
Lakšmí se obléká jako dáma - černobílé oblečení nebo egyptské bílé "roucho". Ze všeho nejvíc si oblíbila módu dnešní doby, kdy všechno je volné a pohyblivé. Ještě si velmi oblíbila klobouky, které má ještě z dob Coco Chanel. 
Kupodivu, i přes to všechno co zažila, se umí stále ještě živě a radostně smát. Ukáže vždy svoje perfektní bílé zoubky a jen se směje od srdce. 

PERSONALITY:

Lakšmí je velmi milující povahy. Nikdy se nedokázala řdit rozumem, vždy se bude rozhodovat srdcem. Potřeby ostatních klade před svoje vlastní, jsou pro ni důležitější. I když je taková, nemívá moc přátel, ale technicky vzato je to dobře, poněvadž se všude rozdává. To by pak z Lakšmí nemuselo nic zůstat. 

HISTORY:

Narodila se rok po královně Viktorii, a do konce jejího života jí pronásledovala v jejích krůčcích. Její život začíná v Indii, v Bompaji. Nezačal zrovna šťastně. Otec je opustil, matka pro něj byla hračička, zábava, aby se odreagoval od své přísné manželky. Matka možná byla krásná, ale byla chudá a velmi mladičká. Navíc, doktor, u něhož rodila, nebyl tak úplně doktor. Byl to veterinář, který uměl pracovat jenom s krávami. Krása ani úžasná povaha maminky nepomohla jí utéct od smrti. Poslední co stihla bylo říct doktorovi adresu, kam má holčičku dát. Poslední slova byla: "Lakšmí....Chandra....to je krásné jméno pro tebe.....princezno." O pár hodin později už spokojeně spinkala v náručí Zubaté. Naštěstí pán byl celkem správný muž a splnil poslední přání její matky. Odnesl malé tmavé a křičící miminko na udanou adresu. Byla to adresa její tety - matčiny sestry. Sama měla tři děti a čekala záhy čtvrté. Na mimčo své mladší, dokonalejší a krásnější sestry, se nedívala moc nadšeně. "Já to dítě nechci." Řekla veterinářovi. Chvilku se tam hádali, ale nakonec přistoupila. O malinkou Lakšmí se starala paní z kuchyně, která měla rovněž miminko. Brala ji jako svou. Roky utíkaly a ze scvrklého miminka vyrostla krásná jedenáctiletá holčička. Už dávno se dozvěděla, co se stalo její mamince a kdo je její teta. Neskutečně moc jí to mrzelo, že jí nechce mít ve své rodině. Později, jí to tolik nevadilo. Jednoho dne se zloději vloupali do jejich domu. Měli nože a vyhrožovali pod trestem smrti. Neváhali a sem tam někomu ublížili, nebo zavraždili. O všechno vzácné a drahé je okradli. Najednou rodina její tety neměla peníze. Bohužel sestra její maminky byla velmi pyšná žena a dokázala chodit přes mrtvoly. Všichni, kdo byli mladí - prodala jednomu pánovi. Staré pro změnu si nechala, ty by nikdo nechtěl. Mezi těmi, které prodala byla i Lakšmí. Evidentně se jí potřebovala zbavit, nedokázala vydržet ten pohled na ni. Ne snad proto, že by jí připomínala její "milovanou" sestřičku, ale poněvadž její jediná dcera žárlila na krásu Lakšmí. Nevěděla to, dokud nebyl poslední večer u tety. Zrovna něco dělala v kuchyni, něco s lilkem nebo třídila koření - když zrovna přišla naparáděná sestřenice. Misku, kterou zrovna dodělala, shodila dolů z linky na zem, kde se roztříštila. "Omlouvám se, to jsem vážně nechtěla. Stálo tě to hodně práce?" 

"Ne, paní, nestálo. Nedělejte si starosti." Musela přece mluvit hezky, nic špatného proti ní neměla. Na rozdíl od její paní. "Doufám, že tě zmrzačí nebo něco podobného. Zbaví tě tvé krásné tvářičky." A uhodila jí do obličeje, pak ještě jednou a ještě jednou. Pak odešla. Druhý den ráno už na ně čekal jejich nový domov. Holky se staly prostitutkami. Chlapci se museli naučit jak krást a ti nejlepší z nich pak mohli pomáhat pánovi s jeho úžasnou prací. Když už tam byla druhým rokem, všiml si jí jejich pán. Zrovna věšela prádlo, když k ní přišel. "Jsi velmi krásná. Mám pro tebe lepší práci." Tak pracovala pro něj. Když jí bylo sedmnáct, měla toho dost. Utekla od něj a úspěšně. Všichni věděli, co musela udělat - tak jí pomohli, jak jen mohli. V té době byla Viktorie už královna. Shodou okolností, zrovna v ten den, kdy měla Viktorie korunovaci - si pro ní přišel Dům Života z Velké Británie. Už si po těch dlouhých letech nepamatuje, kde se seznámili. Pracovala tehdy v jedné hospodě, když jí jeden pár - dva mužové - zavolali k sobě. Přišla k nim s úsměvem. "Copak si přejte gentlmenové?" Jeden z nich byl Evropan a měl na sobě cylindr s velmi slušivým oblekem. Druhý z nich byl sice místní, ale taktéž měl evropské oblečení. Naproti tomu, ona měla typické skromné indické šaty. "Ano, slečno, přáli bychom si s vámi promluvit." V tu chvíli se zarazila. Sedla si k nim. "Poslouchám." Oba si poposedli blíž a šeptem jí začali vyprávět něco o egyptských bozích, mágů, kouzel a něco o boží cestě. Zprvu jim to nechtěla věřit, ale jakmile jí oznámili, že by odjela do Británie - souhlasila a okamžitě přikývla. Oznámila jim, že chce odjet hned další den. Oba dva s tím souhlasili, hned druhý den ráno společně se "přemístili" do Anglie. Prostě vyčarovali prazvláštní rákosovou starověkou loď a jakousi černou díru, kterou propluli. Když dorazili do Anglie, do místního Domu Života, zjistila co vlastně je. Mág - její otec byl z větve faraónů, tudíž i zní to dělalo mága. Vybrala se cestu Hathor - bohyně lásky. Chtěla ostatním rozdat svou lásku, přestože jí sama neměla nikdy moc. Díky tomuto přístupu získala schopnost Amokineze - spojit dva lidi dohromady. Tady teprve její příběh začíná. Shodou okolností se dostala do Buckingham palace. Měli misi a jeden určitý artefakt se tam nacházel, váza nebo socha. Procházeli kolem jídelny, zrovna když tam měla Viktorie večeři. Královna se bavila se svým bratrancem - princem Albertem. Vypadali spolu tak šťastně, že Lakšmí udělal osudovou chybu. Aby urychlila jejich kvetoucí lásku - využila své nově nabyté schopnost a nechala je se do sebe zamilovat. Otočila se zády a pospíchala za ostatními. Mise byla úspěšná, v pohodě se vrátili do Domu. Když ovšem večer usínala, něco ji vzbudilo. Jen velmi nerada vstala a uviděla před sebou hromadu zvířat. Překvapeně zamrkala. "Co to je...?" Tázala se sama sebe, avšak nečekala, že jí odpoví sokol.
"Já jsem Hór, jistě víte o koho jde. Přišli jsme tě potrestat..."
V tom mu do řeči skočil obrovský ledňáček.
"Vy mágové nemůžete ovládat a řídit životy smrtelníků...." Po letech přemýšlení, který bůh byl asi ledňáček jí došlo, že to byla Eset. Isis do řeči skočila kráva, trochu menší než obvyklé. "Miláčku, já tě chápu. Pravděpodobně bych to udělala taky, kdybych byla stejně stará jako ty, ale tohle jsi neměla dělat. Musíme tě...."
Nedořekla to, ale Indka poznala, že jde o bohyni Hathor. Její bohyni. Z jejích slov Lakšmí cítila lítost a pochopení. Její větu dopověděl ibis. "Musíme tě potrestat. Normálně bychom zabili ty dva, ale jde přece jen o královnu Anglie a my....chceme mír. Proto trest padne na tebe, ale nemysli si, že jejich štěstí bude věčné. Všichni tři si vysloužíte trest. Až budou spolu nějaký ten rok - on umře. A ty...budeš žít navěky, aby si mohla sledovat jejich neštěstí a žít se svou chybou." Ta slova se jí zaryla do srdce a do paměti. Po poslední Thovtově slově všichni z jejího pokoje zmizeli. Lakšmí s těžkým srdcem si lehla na polštář a usnula. Doufala, že se jí to jen zdálo. Jakmile se ráno probudila, šla k zrcadlu. Místo svých hnědých očích měla zlatá kukadla. Na stole vedle postele měla lísteček:
Pamatujte na naše slova, Lakšmí.
- Hór, Isis, Thovt a Hathor.

Ten lísteček si nechala až do dneška, ale v tu chvíli se nad ním rozplakala. Bréčela celý den, nevyšla ven a zůstala ve svém pokoji. Chtěla umřít hlady - dva týdny nevzala sousto do pusy. Tehdy za ní přišel vedoucí tábora - třicátník, kterého měla velmi ráda. Jmenoval se Bronwell a studoval cestu Rea. Sedl si k ní na postel a nic neříkal, jen seděl. Ona se mu vrhla kolem krku a s brekem mu všechno vysvětlila. On jí hladil na zádech a řekl jí, že to nevadí, že má víc možností pro svůj život a že to všechno zvládne. Lakšmí mu věřila. Tak žila, přesně jak chtěl. Zamilovala se do něj, ale nikdy spolu nebyli. Měl vlastní rodinu, syny a manželku. Ovšem nesmrtelnou a nestárnoucí dívku miloval. Umřel v jedné bitvě, v Lakšmí v náručí. Byla to pro ní velká rána a ona se zařekla, že se nezamiluje už nikdy. Nechtěla zůstat v Domě, ale přál si, aby někdo pokračoval v jeho stopách. Kdo by na to víc hodil, než nesmrtelná dívka? Tudíž zůstala. Pak znovu přišla osudová trýzeň. Byl 14. prosinec roku 1861, zrovna se učila francouzskou kuchyni, když jí projela neskutečná bolest. Skácela se na zem a jen se zmohla na třes. Bylo to tak bolestivé, že nic neviděla a neslyšela. Sběhl se k ní celý mužský Dům a vynesl jí do jejího pokoje. Následovníci Sachmet jí zmírnili bolest a něco jí nalili do krku, aby mohla usnout. Druhý den se probudila a jediné co bylo v pokoji byl lísteček:
Prince Albert zemřel - jedna část tvého trestu je za vámi Lakšmí.
- Hathor

Lakšmí nevyšla dva dny z pokoje a celé ty dny proplakala. Cítila se tak mizerně. Dávala si za vinu, že zničila Viktorii její štěstí. Třetí den to už nevydržela, měla pocit, že se zlomila vejpůl, tak vyšla z pokoje a naplánovala akci pro královnu Viktorii. Celý Dům začal pracovat na dárku, aby se jí udělalo líp. Nakonec vytvořili přáníčko brzkého uzdravení srdce. Každý měl svoji stránku s básničkou nebo písničkou. Bylo to překrásné, všichni byli spokojeni z této práce. Tak jí to poslali. Druhý den, když se probudila, první co ucítila byl spálený papír. Rychle vyskočila a všimla si, že přáníčko shořelo. Vedle něj ležel další papír - neporušený. Třásly se jí ruce, když ho otvírala. Věděla, že je to vzkaz od bohů.
Tvůj trest pokračuje.

Nebylo to podepsané, ale poznala, že to není písmo Hathor. Aspoň něco, utěšovala se. Na společnou snídani přišla s úsměvem, že pošta určitě královně byla doručena úspěšně. Nedokázala jim říct, že kvůli ní je celý ohořelí v jejím pokoji. Tak léta pokračovala, do Domu přicházeli čím dál víc mágů, všichni byli neskutečně výborní. Celý Dům byl propojen láskou, to sama zařídila. Získala schopnost Positive, která jí umožňovala vytvořit klidnou atmosféru. Také si, jako vedoucí, zakládala na tom, aby Dům byl řádně vyzdoben. Ona sama namalovala spoustu obrazů, taktéž zařídila, že každou sobotu bude volný den ve společné místnosti a oni budou slavit. Život šel dál, ale už navždy bude mít na srdci obrovskou jizvu z dne 22.ledna 1901. Umřela královna Viktorie. V ten den malovala krajinu u moře, kde pršelo. Na jejím obraze, který teď visí v Domě Života na Long Islandu, můžete vidět obrovskou ošklivou čáru přes celé plátno. Zrovna dělala oblohu, když jí znovu projela neskutečná bolest, ještě ale o něco horší než když zemřel princ Albert. Bolest trvala dva dny, přísahala by, že by normálně umřela, kdyby nebyla nesmrtelná. Třetí den se poprvé probudila, celá zpocená. Bála se podívat se vedle sebe na konferenční stolek. Věděla, že tam bude dopis. Zhruba po hodině se odvážila a vzala ho do rukou. Otevřela ho, jen stěží držela slzy. V dopise stálo:
Trest, Lakšmí, vám nikdy neskončí.

Znovu bez podpisu, teď po sto letech to považuje za zbabělost. Tentokrát neplakala. Smířila se svým trestem. Tím, že zemřela Viktorie, neměla Lakšmí jediný důvod zůstávat. Viktorie byla "láska" jejího života. Byla s ní spojená, tím že zemřela se Lakšmí zlomilo srdce. Proto odjela do Francie, kde začala rozdávat lásku kolem sebe. Těm správným lidem - nechtěla, aby někdo zas trpěl jako Viktorie a Albert. Zdržela se tam a pracovala pro Coco Chanel,po pár letech odjela pryč. Odcestovala do Rio de Janeiro. Tam založila Dům Života a znovu ho řídila, podobně jako v Londýně - i zde si dávala záležet na umění, lásce a dobré atmosféře. Už tehdy byla Lakšmí velmi zdatná v jazycích, tak se rozhodla učit se dál a víc. Po krátkých letech strávených v Brazíli odešla do Evropy, do Švýcarska. Tam se naučila medicínu a stala se z ní doktorka. Léta tak rychle utekla, že najednou zničehonic byla válka. Pracovala v jednom městě jakožto lékařka. Zachraňovala lidi a přinášela dobrou atmosféru do bezútěšného světa. Pár let po konci války tam ještě zůstala, pak se přesunula do Ameriky, kde žila poklidným životem v jedné vesničce, dokud nepřišla druhá světová válka. Z první světové věděla, co je všechny čeká, proto šla tentokrát s nimi na frontu a jakožto sestřička. Odešla na Pearl Harbor. Přestože tam bylo sluníčko, nebyla tam spokojená - chtěla být někde, kde by mohla být nápomocná. I tak kolem sebe vysílala dobrou náladu.
A na tu dobrou náladu se přichytila láska, Williama Bronwell, vzdálený potomek její první lásky. Taktéž byl mág, taktéž šel cestou Ra. Prožívali spolu krásné dny, on jí pomáhal zvládnout svůj úděl. Ona jemu zase šila rány ze zbytečných bitek, které sám vyvolal. Jejich láska přežila i útok 21.prosince. Sice měl všude jizvy, ale milovat ho nepřestala. Po válce spolu odešli do Texasu a tam spolu žili do jeho smrti. Když umřel, proplakala celé měsíce a celá zničená odešla.
Měla další jizvu na srdci, dost hlubokou, aby se zahojila.
Sama však už věnovala, že čas vyléčí všechno.
Přesto se rozhodla odjet pryč - do Ruska. Živila se tam jako učitelka angličtiny, vypadalo to, že našla konečně klid a založila v Rusku další Dům Života.
Ale klid jí neskončil, jednoho dne jí přišel dopis. Překvapeně ho otevřela.
Napsala jí Hathor, že je na ní pyšná a jak moc s ní soucítí, jak si jí váží.
Lakšmí se nad tím dopisem dojetím rozbrečela. Byl to ten nejkrásnější dopis, který od bohů kdy dostala. Tehdy udělala jednu šílenou věc. Našla si vlastní papír a také jí napsala dopis. Od té doby si píšou tajně dopisy, aby se na ně ostatní bohové nehněvali. Bohužel musela z Ruska utéct, jednou (pod vlivem alkoholu) řekla něco pravdivého o místním režimu. Vyhrožovali jí trestem smrti, tak s velmi drastickými událostmi utekla pryč. Vrátila se do Ameriky, kde potkala pár dalších mágů a společně bydleli v Domě Života v Brooklynu. Společně zažívali mnohá dobrodružství, ale jeden z jejích kolegů onemocněl. Byl to potomek Tutanchamona, ale bohužel umřel. Lakšmí se rozhodla odejít do Egypta studovat prokletí Tutanchamona, aby už žádný potomek neumřel. Dlouhá léta nad tím seděla, ale nenašla žádný lék. Proto se vrátila zpět do Brooklynu, když zrovna potkala Sadie Kane s jedním mladý mužem. Zrovna zakládali nový Dům Života pro všechny na Long Islandu. Rozhodla se jim pomoct. Osud tomu chtěl, aby ten mladým muž by Bronwell. Třetí velká láska jejího života, jakoby reinkarnace. Do třetice se zamilovala a do dneška zůstává s ním. Sem tam odjede do Londýna, do Paříže a dalších míst, kde byla, ale stejně se k němu vrátí. Celkem nedávno jí přišel dopis:

Tvůj trest asi bude prominut....

Bez podpisu.


EXTRA:

  • Je nesmrtelná
  • Byla osudem spojená s královnou Viktorií
  • Umí mluvit spousty jazyky - hindštinou, angličtinou, francouzštinou, portualštinou a základy němčiny
  • Tajně si píše dopisy se svou bohyní Hathor
  • Milovala dva Jamesovi předky
  • Chodí s Jamesem
  • Všechny dopisy od bohů, které kdy od nich dostala, má v jedné maličké krabičce a v den svých narozenin je vždycky vyvěsí po celém pokoji

ABILITIES:

Amokineze - schopnost vzbudit lásku, touhu či chtíč. Čím mocnější bude Lakšmí, tím déle to                                 kouzlo vydrží a bude moct i zničit přirozenou lásku.
Umění - moc nad jakoukoliv část umění, ať už zpěv, tanec či malířství. Čím schopnější bude Lakšmí,               dokáže pomocí této schopnosti uvést člověka do halucinace nebo cokoliv jiného si bude               přát.
Positive - schopnost vytvořit radostnou bezstarostnou atmosféru. Čím mocnější bude Lakšmí, tím                   déle atmosféra vydrží.


WEAPONS:

Luk a šípy - nikdy neminou cíl a její šípy se dělí na ty, co probouzejí lásku a na ty, co jsou výbušné; smradlavé; jedovaté a normální. Každé z těchto druhů má označený barvou. 


TITULES:

Věčná
Lektorka přežití mimo tábor
Lektorka rozvíjení schopností
Doktorka


QUESTS:

- - - (moc moc)


SKILLS:

Boj na dálku = 87
Boj na blízko = 66
Výdrž = 101

Rychlost - 8
Síla - 7
Schopnosti - 9

Jazyky - expert
Šplh - pokročilá
Léčení - expert


Rádhika
Rádhika

Jméno: Rádhika
Druh: Velká panda
Pohlaví: Samice

Charakteristika: Rádhika je velmi klidné a trpělivé povahy. Nejraději se celý den válí a hraje si mezi bambusovými větvemi. Nemyslete si ovšem, že je nevšímavá. Když má Lakšmí špatný den, tak se k ní jednoduše přikutálí a mazlí se s ní. Jsou to úžasné kamarádky, dalo by se i říct, že si spolu povídají. Lakšmí ji vždy něco vypráví a Rádhika věrně poslouchá. Pak si vymění roli - panda něco huhlá a Indka jí pouze poslouchá. Panda ze všeho nejvíc miluje med, což bylo překvapení. Nikdo nevěděl, jestli ho může sníst. Navíc má mimořádnou slabost na čokoládu a piškoty.

Historie: Když byla Lakšmí nedávno na výletě v Brazílii, narazila na zoologickou. Zrovna se narodily pandy, ale jedno z nich bylo velmi nemocné, nemělo dobré prostředí. Tak se ho Lakšmí ujala. Zařídila, aby byl ve skvělé atmosféře, dokonce i bohyně Hathor jí pomohla. Seslala zdraví na Rádhiku. Od té doby jsou tyhle dvě spolu. Když měla nedávno Lakšmí 196 narozeniny a slavila je ve svém uzavřeném pokoji, její milovaná panda za ní přišla a trávila celý den s ní v posteli. Zdálo se, že jí utěšuje. Brunetka si myslí, že její mazlíček má povzbudivé schopnosti - možná dárek od Hathor.

Lakšmí Chandra
Lakšmí Chandra
Lakšmí Chandra
Lakšmí Chandra
Lakšmí Chandra
Lakšmí Chandra
Luk a šípy
Luk a šípy